Po roce znovu…. 10 km MINI NEW YORK – nejstarší, legendární, nejslavnější ryze ženský závod na světě

Nejprve bych chtěla říct, že si opravdu moc vážím toho, že jsem měla znovu příležitost na tomto závodě startovat! Je to fakt VELKÉ!!! Takže když mi přišla pozvánka, neváhala jsem ani vteřinu! A co víc?!!! Mám znovu pozvání na New York maraton 2018, takže další cíl letošního roku! Ale teď už k závodu….

Z Prahy jsme znovu odlétali již ve středu. Snažila jsem si navyknout na časový posun několik dní dopředu a chodila spát výrazně později (kolem 1hod), ale jako nic moc….. V letadle jsem podle plánu nespala. Do hotelu SHERATON (na Manhattonu!!!! ty jo, to zní…. Fakt pecka!) jsme přijeli kolem 18hod. Tak jsme se na chvíli šli projít na TIMES SQUARE (jako rozsvícené fakt super!! a těch lidí), já se navečerela (svoji vaječnou placku, protože jsme měli až snídani a vzhledem k tomu, že v letadle bylo jídla kupa, tak jsem vzala zavděk svojí sváčou) a kolem 21hod jsem šla spát. Jenže jsem klasicky zase nespala. Kolem 4. jsem byla vzhůru a v pět vyrazila do posilovny na běhátko (protože Central Park se otevírá až v 6). V 8:30 nás pak čekala snídaně, no neodolala jsem muffinovi a dopolední trénink. Pak oběd, masáž, procházka po Fifth Avenue (vytipovala jsem si potencionální nákupy) a spát jsem šla kolem 8. Pro změnu se opakovala “nespací” noc, ale tentokrát jsem až v šest vyrazila do parku. Pak snídaně, trénink, oběd, školení o dopingu, technická porada, masáž, šmajdoklus, večeře a spát. 

Protože se startovalo už v 8, tak jsem tentokrát neměla problém se vstáváním. Na rozcvičku jsem vyrazila ve 4:45, v 5:15 snídaně, protažení a už se šlo na start.

Závod byl úžasný. První míli jsem běžela na čele a byl to fakt super pocit. Samozřejmě jsem ale věděla, že je to dočasné vedení. Když si Mary Keitany řekne, že už jako poběží, tak mi ostatní máme smůlu. Během jedné míle na mě naběhla skoro minutu…. 🙁 Nicméně já celý závod bojovala a spolupracovala se Stephanii Bruce (moc fajn holka a docela jsme se skamarádily a plánovaly, že bych přijela k ní trénovat příští rok). Ve finiši jsem bohužel nestačila a ani jsem neměla síly “sprintovat” takže se časomíra zastavila na 33:01 což je můj nový osobní rekord! Takže super, ale jako ta jedna vteřina….. Asi je mi to souzené….. 1:11,01, 33:01,…… Ale když se mě ty jedničky budou takhle držet…. nic nenamítám 🙂

Po závodě jsme měli slavnostní oběd a pak jsme s Martinem vyrazili na nákupy…. Přivezla jsem si NY krásné šaty – na svatbu mé sestřenice, a nemohla chybět návštěva Victoria’s secret (holky asi chápete ne…. měli výprodeje 🙂 ) No a v neděli jsme navštívili Přírodovědecké muzeum a to byl fakt krásný zážitek, akorát je na to potřeba více času… Takže Sochu Svobody jsme zase nestihli… tak snad příště 😉

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.