Olomoucký půlmaraton

Po návratu po zahojení zranění můj další start. Poprvé půlmaraton. Zase mezi svými. Když jsem přijela do Olomouce a viděla všechny ty známé a milé tváře v čele s Davidem Cihlářem, Janou Moberly, Dessanou i Carlem Capalbem, a spousty dalších…….. Bylo mi zase báječně. Přátelská atmosféra panovala celý můj pobyt v hotelu NH Collection v Olomouci 🙂 Budu mít zase dlouho na co vzpomínat…..

Do Olomouce jsem cestovala Pendolinem, takže už samotná cesta pro mě byla něco jiného než cestovat sama autem. Starbucks ve vlaku, Gatorade s sebou,…. Co víc si přát. Jela jsem již ve čtvrtek,

Předtím jsem si ale vyzvedla nové Adidasky!!!! Bez svých oblíbených Bostonů ani ránu a bohužel staré už dosloužily a kvůli zranění jsem potřebovala “neošlapané”. Takže jsem do Pendolina nasedala s novým pokladem, který mě později donesl ke kvalitnímu času.

Po příjezdu do hotelu jsem se ubytovala a vyrazila se proběhnout. Trochu protáhnout nožky po cestování je vždy potřeba. Pak si mě vzal do péče skvělý masérský tým v čele s Davidem Cihlářem!!!

Pak večeře a po dlouhé době jsem zapnula televizi a odpočívala.

Ráno mě pak čekala rozcvička, snídaně, trénink,

tisková konference,

oběd, návštěva a autogramiáda v Expu,
masáž, kde mě čekalo parádní překvapení. Přijel se podívat můj spolužák (a zároveň masér týmu Emspoma Martin Kotěšovec) a přivezl mi svůj “vynález” – nerozvazovací “HAPPY LOOP” tkaničky!!!!

Následovala večeře a můj oblíbený “Šmajdoklus”.
Protože se v sobotu závodilo až odpoledne, celý den se nekonečně táhl. Ráno jsem vstala jako vždy na rozcvičku, pak šla na snídani, ale celé dopoledne I část odpoledne jsem opravdu nevěděla co dělat a čas neubíhal. Díky Davidovi a jeho nejen masérské, ale I psychické péče jsem udržela závodní očekávání v mezích 😀
Konečně se přiblížil start, přijel Martin s Bellčou a hned bylo veselo. Na Olomouckém náměstí bylo zase obrovské vedro, takže se každý obával nepříjemností s dehydratací a tak…. No… Není to příjemné, ale za mě… Lepší než 30° pod nulou.
Jako vždy na závodech RUNCzech byla úžasná atmosféra po celé trati a když se konečně ozval startovní výstřel, zase jsem to byla já. Štastná, svobodná a sama sebou. Celý závod jsem si neskutečně užila. Po cestě jsem si plácla s dětmi a vychutnávala plnými doušky pohyb.

V cíli jsem víceméně ani necítila únavu. Pouze jsem od cca 15. Km musela trochu “hlídat” došlap, protože se začalo ozývat zraněné chodidlo.

Nicméně hned v cíli jsem ho “zaledovala” a po masáži od Davida, se chodidlo uklidnilo. Následovalo noční hodování a pro mě noc beze spánku. Nj. Endorfiny udělaly své. Tak jsem v pět ráno vstala a vyrazila s Bellitou klusat. Po návratu jsme sbalili a vyrazili směr Livigno!!!!!!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.