NEW YORK MARATHON

NEW YORK marathon!!!! Už jen ta slova!!!! Největší maraton na světě, marathon majors, NEW York,….. mrazí mi, jen když to píšu….

Po Londýně jsem měla ani ne 3 měsíce na přípravu, což je v případě maratonu strašně málo, když beru v úvahu i odpočinek po londýnském maratonu. Nicméně den D a hodina H je za mnou a já jsem nesmírně šťastná. A jak to všechno bylo?

Do New Yorku jsme odlétali s Martinem ve středu o půl třetí z Prahy. Přestupovali jsme v Londýně, kde jsme si dopřáli kafíčko (mé oblíbené capuccino se sojovým mlékem) a pak nás čekal téměř 10ti hodinový let na JFK.

Na letišti už na nás čekali organizátoři a tak cesta do hotelu byla rychlá. I tak jsem se do postele dostala kolem půl jedné amerického času. Což se ale ukázalo, že je naprosto zbytečná informace, protože jsem stejně spala jen 2hodinky a víc to nešlo. Takže jsem v pět vstala a šla na běhátko do hotelové posilovny. V 8:30 snídaně, pak trénink, masáž, oběd, vyzvednutí informací a uvítacího “balíčku”, akreditace, večeře a pokus o spánek. Znovu se nedařilo a tak se opakovalo ranní běhátko. Tam se mi stala naprosto neuvěřitelná věc! Potkala jsem tam svoji největší kamarádku ze světového poháru v běžeckém lyžování! Liz Stephen! O to větší a neuvěřitelnější pro mě bylo, že jsem si před několika týdny postekla, že mě mrzí, že už ji nejspíš nikdy neuvidim a ani jsem se s ní osobně nerozloučila! A ona se náhodou ubytovala ve stejném hotelu při její cestě na sever a začátek světového poháru! Opravdu mě to dojalo. Potom mě čekal trénink, oběd, masáž, další série technický “meetingů”, večeře a šla jsem spát. Ráno jsem vstala v 5 a šla na trénink. Po snídani mě čekal poslední rychlý trénink a po  něm masáž. Pak oběd, chvilka odpočinku, technická porada, kontrola dresu, vyzvednutí čísel, společná večeře, můj oblíbený šmajdoklus, protažení a spánek.

A je to tu!!!! Den D!!!!! Budíka jsem si nařídila na 3:45 a vyrazila do Central parku. Hned při vchodu mě ale policajt upozornil, že je park zavřený a mám se vrátit za půl hodiny. Takže jsem svůj ranní šmajdák absolvovala v ulicích Manhattanu. K snídani jsem tentokrát musela improvizovat (nebyly housky), takže to odnesly lívance a bábovka. Od hotelu jsme odjížděli už v 5:45. cesta byla dlouhá i díky bezpečnostním kontrolám, takže na rozcvičovací stadion jsme dorazili až kolem 7:30. Tam jsem se rozklusala, převlékla do dresu (stála jsem tam asi 10min a přemýšlela v čem mám běžet…. vyhrálo tričko, což byla výhoda na startu ale v ulicích NY bych měla radši jen dres). Pak nás naložili znovu do autobusu a odvezli na Brooklynský most na start. Překvapivě to bylo docela komorní. Ty davy a tisíce lidí jsme vůbec neviděli. Startovalo nás jen kolem 30 žen 30min před startem hlavního pole závodu. Ale to zázemí a lidí okolo bylo už na startu hodně. Když jsme přijeli na místo startu, odevzdali jsme pytlík s oblečením (víc jsme mít s sebou nemohli) a měli jsme ještě cca 10min na “dorozcvičení”. Těsně před startem jsme pak odevzdali zbytek oblečení, které jsme museli mít označené visačkami (prý kdy nebude mít označeno – “slibuji, že už to nikdy nenajdete”  řekl ředitel závodu 🙂 ) no a pak se rozezněla hymna New Yorku a za pár okamžiků START!!!!

Závod se rozběhl opravdu hodně pomalu, takže jsem si mohl užít atmosféru NY a okolí. Pokochat se krásným výhledem z Brooklynského mostu i náběh do Brooklynu. Tam už nás čekaly davy fanoušků i s “fandícími” cedulemi. V paměti mi ulpěly tyto: “Go for It”, “Marathoners are fabulous”, “Welcome in Brooklyn”, “Mummy you are the Best”. Kdy přesně se začalo zrychlovat ani nevím. Každopádně prvních 20km mi připadalo opravdu snadných a nemohla jsem uvěřit, že ještě ve 3/4 závodu bojuji o vítězství. To se mi na lyžích nestalo ani první kilometr. Nicméně asi na půlmaratonu přišly první nástupy. 3 jsem se udržela celkem snadno, ten další už byl problém, ale ještě se mi podařilo do skupinky se vrátit. Na 30. km přišel další, zase mi kousek utekly ale znovu se nám spolu se Sarou Dossenovou podařilo se dotáhnout k čelu závodu. Na 35km už jsem se ale definitivně neudržela a zůstala spolu s Italkou pozadu. Když se mě asi na 23. míli zeptala jak je to ještě daleko, věděla jsem že už toho má taky dost. Odpověděla jsem jí že už asi jen 6km. Znovu se mě zeptala 3km před cílem, když viděla, že za námi nikdo není vidět (později přiznala, že v mílích se vůbec neorientovala) a tak jsem jí odpověděla, že už jen 3, ale že bývají nejtěžší, tak ať je opatrná, že ke konci se klidně dá “umazat” i minuta náskoku, že ještě nemáme vyhráno. Což se ukázalo (bohužel) jako pravda. Kilometr a půl před cílem jsem nastoupila a trochu jí utekla a podařilo se mi předběhnout soupeřku před námi. Sara ale mě zase doběhla a bohužel poutekla ona mně. Dobíhaly jsme Ednu Kiplagat a bojovaly o 4. místo. 200m před cílem se ale odněkud přiřítila američanka “zezadu” a já tak finišovala na 7. místě. Kdyby mi to někdo řekl před závodem, tak neuvěřím!

Byl to nádherný a nepopsatelný zážitek! Hned v cíli na mě čekal Frank (masér z Volaresport – manažerská skupina do které patřím – spolu s Wilsonem Kipsangem) a domluvili jsme čas masáže. Hned na hotelu jsem se “naložila do horké vany a pak masáž! Vyzkoušela jsem přístroj TECAR (opravdu doporučuji) a lymfodrenáž. Pak jsem si byla převzít ocenění, které bylo pro prvních 20. Broušený talíř od TIFFANY. Následovala Galavečeře (těstoviny, losos, roastbeef, hranolky, hamburgery a pro mě….. kupa sladkostí) a pak před spaním milované Toblerone. No před spaním…..nespala jsem celou noc ani chviličku. Ráno jsme zabalili a vyrazili do víru velkoměsta. Měla jsem slíbené Victoria Secret……chudák Martin trpělivě čekal hodinu a půl a pak jen vytáhl platební kartu se slovy…. “na, zasloužíš si to” Je prostě nejlepší. Pak jsme navštívili Starbucks (další odměna) a pak už cesta domů. Na letišti to bylo hodně hektické. Skoro jsme nestíhali. Letěli jsme dvoupatrovým letadlem s kapacitou pro 500lidí. Pro první třídu úžasný komfort, pro nás v turistické nic moc, ale já to stejně skoro celé prospala. Po příletu do Prahy jsme se ještě stavili vyzvednout ve Philco ledničku do baráčku a pak hurá domů. Večer jsme strávili u mých rodičů a povídali. Dnes jsem (ostuda) vstávala až v poledne.

To je prozatím vše. Kdyby Vás něco zajímalo, nebo jste se chtěli na něco zeptat, ráda odpovím. Prosím však o toleranci, nevím, jak rychle budu moci reagovat. Děkuji

Vaše EVN

Pozn: Fotky dodám později

 

7 komentářů pro „NEW YORK MARATHON“

Můžete reagovat nebo provést trackback tohoto příspěvku.
  1. Moc gratuluju, Evi! Drzeli jsme palce u tv a jen skoda, ze se ve finisi Americani nevenovali alespon trosku vic i nekomu jinemu nezli domaci vitezce. Paradni vykon a motivace do dalsiho treninku.

    • Eva Vrabcová napsal: 19.11.2017 at 15:11

      Moc děkuji. LA je trochu z ruky no…. uvidíme, třeba nějaká nabídka přijde. Každopádně příští sezonu plánuji pouze jeden maraton a to na ME v Berlíně

  2. 🙂
    …že ještě ve 3/4 závodu bojuji o vítězství. To se mi na lyžích nestalo ani první kilometr..
    🙂
    fandim, obdivuju, nechapu

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.