MS půlmaraton Valencie – “Bez porážek nemůže být vítězství”

O uplynulém víkendu proběhlo MS v půlmaratonu. Jeden z vrcholů letošní sezony. Bohužel. 

Tentokrát se mi opravdu nedařilo a zejména moje pocity byly velmi špatné a bylo pro mě hodně těžké “bojovat” až do konce a i přes špatné pocity nedat ani místečko a neztratit ani vteřinku navíc. No… ač to tak nevypadá, lépe to nešlo a mám čisté svědomí, že jsem v danou chvíli běžela opravdu na to, na co jsem měla.

Do Valenci jsme odlétali ve čtvrtek večer. Ráno jsem ještě navštívila svého fyzioterapeuta Richarda, cestou jsem si vyzvedla nové milované Adidasky a pak už směr letiště. Tam na nás čekalo příjemné překvapení – cestovali jsme společně s “Runcechovcema” Janou Moberly, Carlem Capalbem a spol. …. Cesta tak rychle utekla a do hotelu jsme přijeli kolem 11hod večer. Hotel byl pěkný, ale všudypřítomná klimatizace, která se nedala vypnout, mě ničila.

Ráno mě čekala rozcvička, zaměřovací trénink a pak už organizační povinnosti. Večer můj “šmajďák” a hurá na kutě.

Celý závodní den probíhal v poklidu, jen obrovský vítr všechny trochu frustroval. Bylo to více než nepříjemné, ale podmínky měli všichni stejné. 

Rozcvičení bylo trochu netradiční, těsně před startem nás totiž nechali asi 10min stát, víceméně bez možnosti pohybu. Po výstřelu jsem si připadala jak když startuje auto z nuly na sto. Tzn. jakoby nezahřátá, nerozhýbaná….. Start byl strašně rychlý. První kilometr 2:58 a průběh na 5ti km v čase 16:25 je téměř mým osobním rekordem (ten je 16:20). Kolem pátého kilometru začalo obrovským způsobem foukat protivítr, rozhodla jsem se “počkat” na skupinku za mnou, protože běžet osamoceně v takové vichřici byla “sebevražda”. Na 8. km jsem si myslela, že to snad ani neuběhnu. Nicméně skupinky se mi podařilo držet a dobojovala s nimi asi na 15. km – průběh 51:51.  No a do cíle to byl boj se sebou samotnou. Obrovský dík patří Evče Krchové, která tam přijela fandit a křičela na mě, jak kdybych bojovala o vítězství!

V cíli jsem tedy skončila na 44. místě v čase 1:12,54. Bohužel. 

V neděli jsme strávili procházkou po Valencii, to bylo parádní, ale já se vůbec necítila dobře. Tentokrát jsem po závodě opravdu unavená, bolí mě svaly, hlava…. Takže teďka trochu odpočinek. Na druhou stranu, bez porážek není vítězství a tato zkušenost je hodně k zamyšlení a hodně mě naučila. Jak říkám vždy…… “Vše se děje z nějakého důvodu a bez neúspěchů (byť relativních) je třeba vzít si poučení a jít dál” Kdoví, co nám přinesou další dny a závody. Můj milovaný RunCzech se blíží 🙂

Jeden komentář pro „MS půlmaraton Valencie – “Bez porážek nemůže být vítězstv픓

Můžete reagovat nebo provést trackback tohoto příspěvku.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.