Mattoni Halfmaraton Ústí nad Labem

MATTONI HALF MARATHON ÚSTÍ NAD LABEM

Jedním z hlavních závodů podzimní části sezony byl ústecký půlmaraton. Protože je to moje „studijní město“ a mám zde spoustu kamarádů – hlavně rodinu Cihlářových, vyrazila jsem do Ústí už ve středu a ve čtvrtek ráno jsem navštívila místní základní školu a vyzkoušela si roli učitelky tělocviku 🙂 Děti byly moc fajn a já si dopoledne opravdu užila. Poté jsem musela na magnetickou rezonanci, protože po uplynulém náročném víkendu (10km Grand Prix a druhý den v tretrách na tartanu 3km) mě bolela achillovka a nechtěla jsem nic riskovat. Naštěstí jen běžné přetížení, takže pár dní volna teď po závodech a regenerace u Romana Salaje a Richarda před hlavní přípravou na maraton to spraví.

Odpoledne mě čekal výklus s bezva bartou ústeckých běžců. Dlouho jsem si výklus tak neužila, dokonce jsem vozila kočárek s malým Vojtíškem Kotěšovcem (že by mateřské pudy???). Pak super masáž u Davida Cihláře a večerní pohoda po dlouhé době u televize.

V pátek ráno moje typická rozcvička, tisková konference, trénink, masáž, technická porada, večeře, „šmajdoklus“ a šup do postele.

Ráno jsem vstávala až o půl osmé a vyrazila na rozcvičku později. Zase se mi stala „katastrofa“ v podobě pádu (musim prostě koukat víc pod nohy :)) a zase mám rozbitá kolena. Ale nic hrozného. Na snídani jsme se s Davidem Vašem a „Homoláčovými“ (Terezkou a Jirkou) zasekli až do půl jedenácté, takže do odjezdu na závod moc času nezbývalo. Tentokrát jsem byla nějak moc klidná a závodní „vzrušení“ mě nějak nedostihlo, což mě mrzí. Závod byl fajn, ale já jsem zklamaná. Prvních 10km bylo úplně pohodových, běžela jsem opravdu „na pohodu“. Pak David musel odstoupit a já chvíli spolupracovala s keňankou. Bohužel od 15.km jsem udávala tempo já a přestože ještě na 18.km jsem oproti rekordnímu času měla náskok 10s, do cíle to nestačilo. Posledních pár metrů už jsem vypustila a nakonec z toho bylo 1:11,22. Pěkný čas, ale nejsem se svým výkonem spokojena. Večer jsem měla výbornou večeři za odměnu i s 2kusy dortu, ale tentokrát nevím, jestli byla odměna zasloužena…..

Nicméně je to pro mě další velká zkušenost a motivace do budoucna. Už mi moc chybí pravidelný, téměř každodenní trénink a můj režim. Útok na český rekord tedy nevyšel, ale i tak děkuji všem za podporu a třeba příště 🙂

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.